Když jsem byla dítě, brala mě maminka někdy s sebou do ordinace, kde pracovala jako zdravotní sestra. Moc se mi to líbilo. Tam se u mě zrodila touha pomáhat, která mě provází celý život.

Rozhodnutí stát se zdravotní sestrou bylo jasné. Po ukončení Střední zdravotnické školy jsem začala pracovat v nemocnici na ortopedickém oddělení. Po čase jsem přešla na operační sály, kde jsem byla instrumentářkou na chirurgickém a neurochirurgickém sále. Když jsem začala mít ekzémy na rukou z extrémního mytí a dezinfekce rukou k operacím, přesunula jsem se na urologické oddělení. Pamatuji si na období kdy už jsem  nebyla spokojená, a už ve mně uzrávala myšlenka, že ze zdravotnictví odejdu.

Vzala jsem to oklikou a zatoužila jsem být kosmetičkou. Udělala jsem si rekvalifikační kurz a začala jsem pracovat jako kosmetička. Součástí jakékoliv práce je další vzdělávání a sledování trendů v oboru. A jak to v životě často bývá, osud mi do cesty přihrál kosmetickou výstavu, kde jsem poprvé viděla předvádět medicinální pedikúru. Pedikérkou jsem nikdy být nechtěla. Představa že klientům nohy namáčím a pak je ořezávám skalpelem mě nelákala. Až přišel ten A-HA moment.

Psal se rok 1994. Dosud si pamatuji, jak jsem stála zhypnotizovaná u stánku, kde tuto metodu živě předváděli na klientech. A o mojí další profesní cestě bylo rozhodnuto. Líbila se mi jednoduchost a dokonalost metody, která může zásadním způsobem ovlivnit kvalitu života klientů díky dokonalému ošetření nehtů a chodidel. K péči o nohy jsem přidala i péči o ruce.